Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zimní kalamita

12. 1. 2010

Než začnu popisem pátečních a sobotních problémů zavzpomínám na kalamitu před 23 roky. Její síla spočívala ve velkém mrazu. Ve čtvrtek 15. 1. 1987 bylo ráno -18°C, sněžilo a foukal silný severák. Již středeční ,  půlnoční autobus z Brna ukončil jízdu na Žatčaňáku v závěji. Hlavní přes Moutnice byla sjízdná  i ráno 15. 1. do sedmi hodin. Z Brna přijeli  lidé pracující v JZD aniž tušili co je očekává. Z Nesvačilky už ráno vůbec nevyjel  pan Poláček s autobusem na Brno.  I autobus svážející dělníky JZD nejel a tak nás svážel traktor na pracoviště do Těšan. Od rána to byl souboj s přírodním živlem. Já jsem byl vyslán ze silným traktorem na silnici Měnín- Otmarov pro tehdejšího předsedu Pelce. Podél silnice po polích, kde sníh neležel v takové výši jak na silnici. Ta byla zatarasena desítkami zafoukaných vozidel. Hasiči sváželi lidi do Moutnic  a vozidla nechávaly na místě. Po příjezdu předsedy byl vyhlášen nouzový stav- lidé se měli dostat domů a vybraní pracovníci zajišťovali nejnutnější provoz družstva a ochranu obyvatel. Krmení pro zvířata, mezi vesnicemi převážel pásový traktor „Stalinec“.  Silné traktory a auta rozvážela pracovníky do okolních obcí až do večerní tmy. Pro mne byla nejhorší cesta do Velkých Němčic a Nosislavi. Pozdě odpoledne na Zeleňáku zafoukaná silnic a uprostřed silnice nepojízdná Avia. Musel jsem přes příkop na pole a zpět, což mne stálo hodinu dřiny lopatou v ledovém vichru. Zpět jsem volil raději cestu po polích. V Moutnicích zůstalo mnoho lidí ze tří autobusů, zafoukaných v okolí. V Měníně  to bylo ze šesti autobusů. Štěstím bylo že stále fungovala elektrická energie. Někteří lidé šli z vlaku ze Sokolnic a přišli takřka omrzlí.Některým omrzly ruce, přestože rukavice nesly v tašce. Největší problém bylo dostat 120 školáků do Šitbořic a dalších 20 do Moutnic. Rozváželi je nákladní auta Tatra. Zrádné totiž bylo to, že hlavní silnice se ucpala velice rychle až v 7.30. Cestující tak zůstali na místě v pasti. Již tenkráte posloužila hasičská zbrojnice v Moutnicích jako azyl pro uvízlé.

Druhý den, v pátek, armáda prorazila ( i vojín Ivo Kocurek) cestu Brno – Hodonín. Nesvačilka byla stále odříznuta, jelikož sněžení a vítr nepřestával.Lidé se nedostali do zaměstnání a zůstali doma. Odpoledne jsem musel přivést potraviny ( chleba a mléko) do obchodu. Zásobování se do vsi nedostalo a tak vyložili zásoby v Moutnicích. nebylo však větších problémů.

V sobotu se situace uklidnila a zprůjezdnily se i cesty do Nesvačilky. Na večerní ples hasičů přijela dechovka raději, pro jistotu,  Pragou V3S.

Letošní krize začínala pomalu sněžením s větrem, od pátečního rána. Bohudík, teploty nebyly nijak nízké, kolem nuly. Vítr nanášel sníh opět z polí na silnice. Navečer přestal jezdit autobus ze Sokolnic. Uvízlá auta na Žatčaňáku znemožnila údržbu silnice a tak se protahovala pouze cesta na Moutnice a Těšany v jednom pruhu. Zde patří poděkování Pepovi Sedláčkovi za práci s malým nakladačem. Hasiči opět sváželi řidiče z uvízlých vozidel do hasičky v Moutnicích. Cestující z Brna se různým způsobem dostali do Žatčan a odtud museli pěšky. Nejhorší nastalo v sobotu v 5 hod ráno, vypadnul elektrický proud. Štěstím bylo, že teplota se pohybovala nad bodem mrazu. Během dne byla zprůjezdněna silnice i na Žatčany a problémem byl jen elektrický proud. K jeho zapnutí došlo v Nesvačilce ve 22hod v sobotu.

V neděly zase jsme se probudily do silné námrazy, ale ta nečinila takové problémy jako sníh a vítr.

Velkým plusem byly fungující sítě mobilních operátorů. Škoda že státní orgány nedokáží tohoto využít. Technika i ochota lidí nechybí, jen organizace ano. Příklad= v Agro Monetu stojí velký nakladač KNB, řidič je v místě, chybí jen rozkaz ( a i zaplacení) prohrnout cestu před autobusem.

Počasí velice paralyzovalo život. Lidé se uzavřeli doma.

VL

 paní Haně- to máte těžké, brňáci nás mají za Baldov a když si vyrazí za město tak čekají servis jako na náměstí Svobody, ale tady  nám jej nikdo neposkytuje, děláme si jej sami a oni jej zneužívají.  Jim to přijde normální že vyjede bez léků, do sněhové vánice a zůstane hodiny sedět v autě  300metrů od nejbližšího domu s pomocí a vyvolává pomoc na vlastní záchranu. Vono poděkování od blbce je nic, lepší je vlastní dobrý pocit  z pomoci.

Také poděkování za podpis, to se na tomto médiu moc "nenosí".

VL

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Pomoc při kalamitě

(Hana Klusáková, 9. 3. 2010 13:50)

Vážený pane pisateli, asi jste nebyl zcela informován o veškeré pomoci při letošní kalamitě. I můj přítel Josef (zaměstnanec Agro Monetu) se telefonicky spojil s ostatními pracovníky a vyjeli na pomoc. Pomáhali vyprošťovat zapadlé vozy v okolí Moutnic. Myslím, že i těmto pánům patří poděkování. Jen je smutné, že to doposud nikdo neudělal.

pepa

(Josej Sedláček, 12. 1. 2010 15:24)

Vítku to je občanská povinost si pomáhat nejsu jeden z těch co nepomužou i malej nakladač udělá velkou práci.Jzd už neni co bývalo každej se dívá jen na sebe.Vim jaký to je zavátej ve sněhu stalo se mi to,a to jsem šel na pivo hospotské mě přes pole zavezl do nesvi a už jsem hrnul rád pomužu opatruj se ahoj Pepa